Nějak jsme všichni zapomněli, že jak Klausovy vlády, tak sociálnědemokratické vlády nás nenutily někdy „si utáhnout opasek“, ale dělaly vše pro to, abychom se měli „lépe a radostněji“ – ať to stojí, co to stojí. Přitom právě celá 90. léta byla obdobím, kdy jsme byli – ve velké většině – ochotni něco obětovat, protože jsme si uvědomovali komunistickou devastaci republiky a měli před sebou cíl vyrovnat se bohatému Západu. Neudělalo se to dříve, tak nezbývá to udělat až dnes. „Úspěšní politici minula“, kteří 8 let dělali hlavně populistické kroky a nezáleželo jim na budoucnosti, tedy na tom, co zanecháme svým následovníkům, svým dětem, co budou muset za nás platit, říkají, že vše je podvod, že vláda lže, že zamlčuje to, že zejména slabí na reformě prodělají. Přitom jejich propočty neexistují a je to jen plácání do větru. Jsou to politici pouze „pro dnešní den“ a nikoliv s dlouhodobou vizí. Přitom pan Paroubek mluví o nekvalifikovanosti současné garnitury. Ať raději zkoumá kvalifikaci svou. Také „ukřivdění“ politici – jako je Vlastimil Tlustý – brečí. Nedovedou přenést přes srdce, že jejich – a to jediný dokonalý – koncept neprošel. I on není politik, protože si neuvědomuje, že politika je kompromis rozumného a přijatelného. Svým brekem oslabuje i ne moc silnou koalici. Tomu napomáhá i Jiří Čunek – i když si osobně myslím, že je poctivý a honba na něj je ryze účelová. Ale i on by si měl uvědomit, co republika potřebuje a „to své“ obětovat ve prospěch celku.
Blog | Stanislav Zahradníček