Tradice vede k tajné volbě. Snaha o volbu veřejnou prokazuje, že vedení jednotlivých stran (tedy mimo ODS) svým poslancům vůbec nedůvěřuje. Jiří Paroubek přiměl své poslance a senátory k písemnému slibu, že budou hlasovat pro jejich kandidáta – tedy Jana Švejnara. Jeho „podržtaška“ David Rath hrozil dokonce kontrolami – a asi následně stranickými tresty. To, že současná slabá KDU pod vedením velmi problematického Jiřího Čunka se k nim alespoň doporučením připojila, mne vůbec nepřekvapuje. Je to jen pokračování snahy dostat Čunka zpět do vlády. Mrzí mne, že se připojili i zelení. Vždyť Martin Bursík se jistě nemusí bát hlasování svých 6 poslanců. Vážím si poslanců Melčáka a Pohanky, kteří se Jiřímu Paroubkovi vzepřeli a hlasují podle svého svědomí. Nakonec naše ústava ve svém článku 23 praví: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ To znamená do důsledků, že panu Paroubkovi nejde vůbec o čest, ale ani o svědomí sociálnědemokratických poslanců. Nejsem plně přesvědčen o tom, že by v ODS nebyli jednotlivci (a to i mezi poslanci či senátory), kterým je Jan Švejnar bližší než Václav Klaus. Současné stanovisko vedení ODS je však sympatické minimálně tím, že chce volbu tajnou a své poslance – a určitě senátory – nebude nutit proti jejich cti a svědomí volit někoho, kdo jim přece jen „nevoní“. Vedení ODS musí jen doufat. V této otázce se tato strana jako jediná v tézo situaci zachovala seriózně. Netvrdím zdaleka, že by to tak bylo vždy, řada příkladů to dokazuje. Na závěr jen povzdech – naše politická scéna se rovná charakteristice „ostuda a trapas“. Svědčí o tom mj. trvající velmi rozsáhlá imunita, dvojité či trojité náhrady, proti ostatním občanům plný plat i v době nemoci, ale i v době neomluvené a povinnostmi nezdůvodněné nepřítomnosti ve sněmovně – a to nemluvím o „porcování medvěda“ a přílepcích k zákonům. Bohužel zatím však na konci tunelu světlo nevidím.
Blog | Stanislav Zahradníček