Před několika dny byly zveřejněny závěry specialistů z naší armády. Ti konstatovali, že obavy z nepříznivých vlivů radaru na okolí – tedy na relativně blízko bydlící občany, jejich zdraví, případně okolní přírodu – jsou liché. Odpověď nejen aktivistů z „NE radaru“ byly obvyklé – „je to jen propagandistický výplod, je to vyjádření těch PRO radar“. I starostové několika obcí v Brdech vytvořili sdružení proti radaru – a dokonce nejsou ochotni jednat s vládním zmocněncem. Nevím, jestli se to dát nazvat rozumným. Daleko spíše fandím těm starostům, kteří jednají s vládou, požadují podrobné informace a chtějí i určitou kompenzaci, ne za nebezpečnost radaru, ale za to, že se bude v okolí stavět, což přece jen přinese nějaká negativa a dosud byly jejich obce „mimo jakýkoliv zájem“. Podle mne se chovají správně a snaží se pomoci občanům svých obcí. Jsem zvědav, jak budou reagovat protivníci radaru na současný pobyt našich odborníků na Marshallových ostrovech, kde je radar již dlouho (nevím, jak dlouho) instalován a kde ani místní lékaři nezaznamenali jediný případ zdravotních problémů, způsobených radarem. Nakonec skutečnost, že obyvatelé běžně chodí do blízkosti radaru, děti si v blízkosti radaru hrají, mluví sama za sebe. Myslím, že závěry odborníků budou obdobné těm minulým. Řady odpůrců se snižují – teď se píše o 51%. Naši lidé přece nejsou hloupí a doufám, že odborníkům značná část uvěří. Přesto bohužel nevěřím, že někteří politici – KSČM a ČSSD – projdou obdobným vývojem. Politika je pro ně totiž důležitější než fakta a pravda. U nás se podle mne spíše než o odpor k radaru jedná o politický postoj, často i antiamerikanismus. Zapomněli jsme totiž, že to byli právě Američané, kteří nám již třikrát pomohli. V roce 1918 se mohli na nás zcela vykašlat a přitom kladně ovlivnili vytvoření Československa. Jejich razantní účast ve 2.světové válce ovlivnila její výsledek a porážku Hitlera. A bez Američanů bychom zde dodnes stále budovali komunizmus, měli na výběr několik málo typů chladniček, radií, sporáků, televizorů, atd., banány a pomeranče by byly k dostání před Velikonocemi a Vánocemi, do zahraničí by bylo možno jezdit velmi omezeně a na devizový příslib. Mladším jejich názory nezazlívám, pro ně naše vyprávění o výjimečném a stresovaném přejezdu hranic a o formě novin, programech televizního zpravodajství a o celém ovzduší lidovědemokratického státu jsou jen pohádkou, vyprávěnou starci. Je ale ještě mnoho občanů, kteří toto vše pamatují – a neměli by na to zapomínat a fakta sdělovat mladým a dětem. Přitom si jasně uvědomuji, že ani Američané nejsou dokonalí (kdo ale je dokonalý – s výjimkou jednoho našeho občana), že v Americe je mnoho problémů a že řada rozhodnutí USA je sporných. Přesto při srovnání USA s putinovským Ruskem je pro mne volba zcela jasná.
Blog | Stanislav Zahradníček