Objevily se obavy, jak bude jeho vystoupení působit, když se rozchází s postojem vlády, které bylo potvrzeno i podpisem některých dokumentů. Jaká byla skutečnost? V něčem lepší, v něčem horší. Václav Klaus vystoupil daleko uměřeněji než obvykle – to je pozitivum. Ovšem Václav Klaus je vždy „svůj“. Dozvěděl se, že časový limit projevu je 5 minut a že jeho oponent Al Gore bude moci na následném obědu jako hlavní řečník hovořit 15 minut. To VK roztrpčilo a proto překročil stanovený limit projevu a hovořil 8 minut a účast na obědě, kde měl možnost se svému oponentu postavit tváří v tvář – přes oficiální pozvání – odmítl. Podle mne: zastávám-li nějaký názor, musím se snažit ho vždy obhajovat, přičemž musím dodržet stanovená pravidla diskuse – a hlavně nesmím „utéct z boje“. Obojí Václav Klaus – jako vrcholný reprezentant České republiky – porušil. Co ho k tomuto jednání vedlo? Je to tvrdohlavost nebo ješitnost? Nebo si není svými názory jistý? Nebo je zvyklý jen na monolog a otevřený dialog je mu cizí? Nevím. Ještě jedno mi není jasné. Podle sdělení Lidových novin bylo „kolem Klausova neoteplování ledové ticho“. Delegáti zemí si prý jeho proslovu ani nevšimli a ani Pan Ki-mun ho při závěrečném hodnocení diskuse nezmínil. Ani jediný americký deník nebo televize prý Klausův příspěvek nezmínili. Přitom prezident v naší televizi prohlásil, že se setkal s velkým – a většinou s naprosto kladným – ohlasem. Jak to tedy v New Yorku vlastně bylo?
Blog | Stanislav Zahradníček