Agrární komora a její členové nás pravidelně zásobují větami: „Letos byla velmi zima, vše nám zmrzlo“ nebo „To bylo zase horké jaro a léto, bude sucho a nic se neurodí“ nebo naopak „Ty deště, ty nám uškodily, vše je podmáčené a hnije to“. Je možno vymyslet či jen opsat řadu dalších vět. Mají však jediný význam – dejte nám peníze, tedy spíše „Státe, dej nám peníze!“, tedy peníze, které vytvořila společnost a její občané jako celek. Proč by se to mělo dít? Jen proto, že tito pánové jsou z minulosti zvyklí ne moc dělat, ale hlavně natahovat ruce pro státní peníze. Pro ně zkrátka platí, že vždy je něco proti „zemědělcům“, že mají 4 úhlavní nepřátele – jaro, léto, podzim a zimu. Také se domnívají, že mohou pracovat (pokud skutečně pracují) stále stejně. Pro ně je nejlepší nic neměnit a překvapuje je, že je potřeba méně obilí, méně masa a naopak zase více jiných zemědělských produktů apod. Jindy jim vadí zahraniční konkurence. Ta je však schopná nabízet zemědělské výrobky levněji – je proto logické, že obchod, ale i spotřebitelé jim dají přednost a nebudou kupovat výrobky dražší či méně kvalitní jen proto, že jsou – české. Mám chalupu v severních Čechách a vadí mi neobdělaná pole, neposečené louky (nebo posekané velmi pozdě, kdy místo dobrého sena se sklízí něco, co hospodářským zvířatům nemůže určitě chutnat – a často se jen tento porost a zdaleka ne seno poseká a nechá na poli ležet, až zetlí). To také svědčí o úrovni podnikání. Zajímá to pana Velebu? Proč někde to jde a někde ne. Když člověk projíždí např. Rakouskem, tak tam pohled na krajinu potěší a je vidět, že zemědělci jsou skutečně jejími spolutvůrci.Vraťme se však k tomu, proč chci napsat pár slov. Domnívám se, že zemědělství je normálním podnikáním – s jeho přednostmi, ale i riziky. Někdy se tedy daří, někdy je to horší – a může přijít i ztráta. Je pravda, že výsledky nezávisí jen na samotném podnikateli-zemědělci, že velký vliv má sama příroda. Podnikatel se však může bránit – změní dlouholeté zvyklosti a zasadí to, oč je zájem, vrátí krajinu do podoby před kolektivizací, protože se ukazuje, že bývalí hospodáři byli chytří a věděli, co krajina (ale i požadavek dobrých výnosů) potřebuje. Pro doby špatné bude počítat s pojistkou a nebude čekat na pomoc státu. Tím se na riziku a případné náhradě škody podílí. Vše však pojistit nelze, do dnešního dne např. ztráty z extrémně suchého počasí. Ale pomoc státu by měla být až to poslední a zcela výjimečné – až v případech skutečně havárie.Pan Veleba nás zásobuje nepříznivými zprávami, hlavně o tom, že zeměděleci nemohou vydržet, že úroda bude nižší – a za krátkou dobu se ukáže, že ani horko, ani sucho nevadí a že úroda bude opět vyšší než loni. V poslední době prohlásil p.Veleba, že ceny potravin stoupají a mohou do konce roku 2007 být vyšší o 10%. Nyní se zvyšují ceny některých potravin, ale slyšíme, že po určité době se zase o něco sníží. To je normální, ale zvýšení cen potravin jako celku o desetinu považuji za nesmysl. Já takovou informaci považuji za šíření poplašné zprávy. To je přitom trestným čínem a tak by nevadilo, kdyby orgány činné v trestném řízení sledovaly vyjádření p.Veleby, případně jeho výroky patřičně ohodnotily a volaly ho k odpovědnosti. Kdyby si pak zemědělci našli místo p.Veleby někoho jiného – asi by to pomohlo hlavně jim.
Blog | Stanislav Zahradníček