Kdyby ODS dlouhodobě byla jednotnější, kdyby tam jedinci nedávali přednost svým osobním zájmům, byly by reformy podstatně dále, byly by asi lépe formulované, možná by se je dařilo „lépe prodávat“ a volební výsledek mohl být proto lepší, i když nemusela ODS celkově vyhrát. Ale nemohla zaznamenat tak katastrofální porážku. A ještě jeden problém. Mluví se o nedůvěře Evropy k České republice. Myslíte si, že je to vyjádření nedůvěry k Mirku Topolánkovi, ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi nebo vicepremiéru Vondrovi? Zcela jistě ne. Tito tři vyjadřují své postoje k EU zcela jasně, dělají vše pro to, abychom zdárně vedli příští půlrok Evropu, snažili se probudit spící Evropu ve věci amerických víz a hlavně upozorňovali všechny na nebezpečné Rusko a nutnost podpory Gruzie. Nakonec i radar byl jejich věcí.Přitom je známo, že silně proevropských je většina členů a příznivců ODS. Jen jeden významný člověk „se vidí v Rusku“, „raději si přeje silné Rusko než sjednocenou Evropu“, prohlašuje, že EU nám bere suverenitu, že vše z Bruselu je špatné. Nelze tvrdit, že Brusel je bezchybný a excelentní, ale je nutno vždy jednat, snažit se věci zlepšovat a ne torpedovat. A zde je pramen nedůvěry Evropy, evropských státníků k Česku. Pramení jen a jen z osoby Václava Klause. Dnes se volá po hlavě Mirka Topolánka, po pádu jeho vlády. Tyto volby nebyly o celostátní politice, to byla jen rétorika ČSSD a bohužel ji převzali občané (alespoň ti volící). Nebyly samozřejmě o prezidentovi. Přesto když se takto pojímají krajské volby, nebylo by správné mluvit i o odvolání prezidenta, který budí nedůvěru k České republice? O prezidentovi, který prezentuje svou nadstranickost a přitom ji nedodržuje? Který vystupuje ve světě jen za sebe a nereprezentuje vůli občanů státu, v jehož čele stojí. K tomu lze připojit ještě jedno – neodpovědnost Jiřího Paroubka vůči Česku. Požadavek na změnu vlády (třeba i za úřednickou) dva měsíce před začátkem našeho předsednictví může znamenat pouze katastrofu a oprávněnost nedůvěry Evropy k nám.Říká se, že národ má vládu, jakou si zaslouží. Poněkud bych to změnil – má parlament, jaký si zaslouží. Teď je paroubko-rathovsko-zaorálkovsko-tlusto-filipo-grebeníčkovský. Čekám ještě na začlenění Václava Kočky do parlamentu. Za předsedu senátu bych opět navrhl lékaře – tentokrát pana Drymla. Nezoufám a věřím, že se dočkám.
Blog | Stanislav Zahradníček