Před lety – snad před volbami 1998 – byl (myslím) na billboardech ODA slogan s přibližným obsahem „Nejsme stranou jednoho muže“. Bylo to cíleno na ODS, kde převládal hlas Václava Klause a odráželo to, že nebylo slyšet s výjimkou Miroslava Macka mnoho dalších politiků z ODS. ODS se to nevyplatilo, protože po tzv. sarajevském atentátu odešlo mnoho lidí do Unie svobody, strana sama uzavřela opo-smlouvu a na řadu let se vlastně odepsala. Přesto jedním kladem bylo, že se postupně vynořili noví, zejména regionální politici, kteří stranu zcela jistě ozdravěli. Výsledek – řada vítězných voleb v posledních letech, i když nelze opomenout „nahrávku“ od ČSSD po jejím mnohaletém vládnutí.
V současném vyjednávání o vládě byla ODS naopak „vícehlasá“, možná až přespříliš. Člověk si mohl lehce myslet, že jde o boj o moc – což samozřejmě aktéři, zejména pražská organizace, popírali. Přitom jejich hlas postrádal základní stanoviska vrcholného orgánu ODS – „nejít do velké koalice, neopakovat opoziční smlouvu, protože by to byla zrada na voličích“. A s tím má ODS již bohaté zkušenosti. Pozapomenuli, že vytváření jakékoliv koalice není matematický úkon, že nelze přenést jen číselné výsledky voleb, ale je nutno vyjednávat. Když k tomu připočteme „klacky pod nohy z Hradu“ – tak se člověk může jen divit.
Čemu se již nelze divit, je situace v ČSSD. Tuto stranu reprezentuje pouze jediný politik – Jiří Paroubek. Ostatní buď mlčí nebo přikyvují. Možná něco „bublá pod hladinou“, ale v zásadě se všichni bojí. Proč? Když by se náhodou ozvali, budou „si muset své jednání zdůvodnit“ – postih je jednoduchý, vyloučení z ČSSD. To říká Jiří Paroubek zcela jasně – a naprosto nehorázně. Kde je svobodná vůle poslanců, kde je právo na jejich vlastní názor, kde je svoboda projevu? Jednotnost jsme zde již měli, bohužel dost dlouho (v letech 1948 – 1989 s výjimkou několika měsíců „pražského jara“). V tom se současná ČSSD velmi podobá KSČ.
Mne osobně zlobí, když se v Poslanecké sněmovně hlasuje „blokově“. Cožpak můj oponent nemůže přijít s dobrou myšlenkou? Cožpak nemohou hlasovat poslanci pravice pro dobrý námět levice a sociální demokrati pro dobrou myšlenku někoho z ODS? Musí vždy jen poslouchat své šéfy nebo stranické sekretariáty?
Pak doporučuji změnu, která by znamenala fenomenální úsporu pro státní rozpočet. Po volbách bychom věděli, kolik hlasů mají jednotlivé strany. Potom by se sešli vždy jen po jednom reprezentantu stranických sekretariátů a ti by zvedli lístky s počtem hlasů své strany buď pro nebo proti jednotlivým návrhům. S ohledem na řadu zpackaných zákonů v PS, s ohledem na lidovou tvořivost pánů poslanců by se takový systém jistě vyplatil. To by byla demokracie !!! Asi by panu Paroubkovi vyhovovala.