Bohužel obdobné výzkumy v minulosti také hovořily spíše než o popularitě o populizmu. Před řadou let byl nejpopulárnějším politikem Vladimír Dlouhý. Přitom z jeho kroků vlastně nezbylo nic a když zmizel z politické scény do soukromého sektoru, nic se neděje. Dlouhodobým populárním tandemem byl Stanislav Gross a Petra Buzková. Přestože se Stanislavem Grossem byla spojena řada afér z oblasti ministerstva vnitra, z návratu předlistopadových kádrů do tohoto ministerstva, stále se držel na čele žebříčku. „Vaz mu zlomila“ až jeho aféra s bytem. Petra Buzková – kromě odporu k Milošovi Zemanovi – také mnoho pro školství neudělala, nakonec v současnosti vyplouvá řada podivných kauz např. s internetem na školách, s přípravou státních maturit. Přesto ji naši občané jmenovali většinou na druhém místě. Nejkrásnějším příkladem je Vítězslav Jandák. Přišel na ministerstvo kultury a ani se nestačil seznámit s lidmi a věcnou problematikou, natož něco pozitivního udělat – a už byl na čele žebříčku. Proč? Byl známý a – podle mne – nijak výrazný a špičkový herec. To mělo stačit? Dnes je na čele Pavel Bém. V jeho případě stačilo vylézt výše než 8000 metrů. Chci tak dokumentovat, že obdobné výzkumy nemají valný smysl. Hodnotí se spíše příjemný zjev, někdy i vystupování, ale to, co politik přinesl a vykonal pro stát, pro občany, není vůbec podstatné. Měli bychom se proto zamyslet a hledat nové postupy, nová hodnocení při zjišťování ani ne tak popularity, ale potřebnosti a efektivity práce politiků pro nás – občany. Nejdůležitější je podle mne důvěra v politiky – a bohužel současnou politickou gardou spíše degradovaná než podporovaná, o čemž svědčí jejich tvrdošíjné trvání na široké imunitě poslanců, zvyšování odměn a krytých nákladech, zkrátka jejich velmi velká odtrženost od normálních lidí. Popularita politiků by měla vyplývat z jejich skutečných činů, z dodržování toho, co slíbili a co prohlašují, z určité stability a jistoty. Zkrátka z toho, zda se jim dá věřit. Kéž by takováto popularita politiků v naší společnosti byla vysoká a stále stoupala. Nevím, zda to není jen neuskutečnitelné přání?
Blog | Stanislav Zahradníček