Proč? Rozumný volič může totiž ocenit po polovině volebního období přednosti i nedostatky obou stran. Koalice má hodně chyb, ale je vidět snahu něco zlepšit, což v době hrozící recese je důležité. Jistě jí pomáhá i evropské předsednictví. Nejenže ji zviditelnilo, ale postupy při „2G“ se ukázaly jako dobré a operativní a pomohly zvýraznit hlavně klady osoby premiéra. Co předvádí naopak opozice, zejména ČSSD? Zrušení poplatků nebylo „poněkud“ domyšleno. Každý kraj postupuje jinak, jedná se o postup jistě v rozporu se zněním zákona, preferující některé zdravotnické a lékárnické subjekty a tím i občany, ale hlavně – nejde o zisk občanů, protože vynaložené prostředky krajů nejsou prostředky ČSSD či kraje, ale plynou z námi placených daní a budou jistě brzy scházet v jiných důležitých oblastech.Nekoncepčnost a hlavně jen a jen populismus ční z již dlouho předkládaných 52 bodů ČSSD v boji proti krizi. Tyto body jsou ve své většině jen sliby pro voliče, podbízení se krátkodobým plusům před dlouhodobým řešením problému. Tedy „dnes budeš mít korunu, zítra Tvé děti ztratí mnohem více“.Etika je pojem opozici vzdálený. Začínají se bezdůvodně „čistit“ krajské radnice, ale i nemocnice, školy, muzea a další instituce. Asi se hledají místa pro zpřátelené osoby. Komedie a kšeftaření s armádními zahraničními misemi ohrožovala nejen naše vojáky, ale hlavně pověst republiky ve světě. Chování 3 lídrů – Paroubka, Ratha a Zaorálka – je všeobecně otřesné. Stačí jmenovat pana Zaorálka, když ve sněmovně vzrušeně kritizoval komunisty za „vypárování“ poslance Kvapila (který byl vlastně v kómatu). K tomu jen – fuj! Zajímavé jsou i atestace pana Ratha. A případ senátora a bývalého vicehejtmana Drymla – přivedu nemocnici mj. i populistickými kroky do dluhů a potom se snažím, aby ji za vysoký peníz koupil kraj. Když se mnou stranická přítelkyně nesouhlasí a kritizuje mne, pak ji trochu podrazíme. Objevuje se mnoho hříchů z minulosti, reprezentovaných prorůstáním mafie do politické sféry: „5 na stole“, případ Kočka, dotování nevěstince, rozhazování peněz v ČSA přítelem Tvrdíkem a tím dlouhodobé snížení jejich hodnoty – je jen několik příkladů. Přitom zdaleka netvrdím, že hříchy nemá na svědomí i současná koalice – např. v Praze a v Liberci.Kromě toho neustálé vyžadování omluv, odmítání jednat bez této omluvy, podávání trestních oznámení, urážející a dehonestující slova místo běžné politické, ale konstruktivní práce, zdržování jednání v parlamentu, který má více jak dost úkolů před sebou. Toto vše jsou příklady, jak to může vypadat po následujících volbách v případě vítězství ČSSD. K tomu připočtěme populismus, který jiným výrazem znamená stále větší rozhazování peněz, zadlužování státu – bohužel bez viditelných dlouhodobých kladů pro občana. Nezmínil jsem přitom vůbec o další problematice, o zaměření naší zahraniční – tedy i bezpečnostní – politiky.Závěr. Záleží jen na nás na občanech, abychom si vše vyhodnotili. Jde o to, zda nám stojí 13. důchod nebo úspora 30 Kč u lékaře a 60 Kč za pobyt v nemocnici a podobná opatření za to, abychom daleko negativněji vyšli ze současné recese, aby naše děti kritizovaly po letech naše současná rozhodnutí. Musíme si uvědomit, že k tzv. utahování opasků vlastně nikdy nedošlo – bohužel. Doba, kdy jsme byli rozumnější a přístupnější se v něčem omezit, je již pryč. Možná bychom se k této myšlence měli vrátit?!
Blog | Stanislav Zahradníček