Asi si Paroubek jiný postup nedovede představit, pravděpodobně se sám tak chová a sám tímto způsobem jedná. Když chtěl sestavit vládu na základě stovky levicových poslanců, musel přece počítat i s někým z pravicového spektra, aby vláda prošla. Když před časem hrozila vzpoura v poslaneckém klubu, začal hrozit vylučováním ze strany. Když jednal a skoro dojednal s Topolánkem vládu velké koalice, jen tak mimochodem jednal s Kalouskem o podpoře sociálnědemokraticko-komunistické koalice – a jednání s ODS ukončil. Nebylo toto „přeběhlictví“ a „zrada“. Asi ne – jen to byl jeho zcela normální postup, kdy se nikdo nemůže spolehnout na Paroubkovo slovo, spolehnout, že co bylo řečeno večer, platí ještě ráno. Neznám ani jednoho z obou poslanců. Podle mne se asi rozhodli podle svého svědomí a vadilo jim, že skoro 8 měsíců po volbách se nic neděje a ubíhá čas. Nedali přitom vládě svůj hlas, protože s jejím programem nesouhlasí a pouze odešli ze sněmovny. Ale asi se jim nelíbil Paroubkův styl, Paroubkovo jednání, jeho „zásadovost“, to, že neuznal vítězství jiné strany a nebyl ochoten jakkoliv ji umožnit vládnout. Asi se jim nelíbilo, že šel jen za jedním cílem – být ve vládě nebo ji dokonce šéfovat. Proč asi? Že by se něco mohlo někdy provalit? Jinak je dobré si všímat slovníku. Všichni straničtí funkcionáři jsou vnitrostranicky prověřeni, jsou přátelé a spolehliví lidé. A najednou se objeví několik „šibalů“, Paroubkův poradce se zaplete do finančních čachrů – a dokonce nyní „přeběhlíci“ a „šibalové“. Svědčí to o jediném. Je třeba mít politiky pod kontrolou, je užitečné nenechat jednu skvadru dlouho „u vesla“, protože pak většinou kormidluje do kalných vod.
Blog | Stanislav Zahradníček